Karlov 2019

Na přelomu července a srpna proběhl každoroční vzdělávací prázdninový pobyt na Karlově, který se nesl v duchu “Spolu vlastní cestou.” Vzdělávání bylo pro pěstouny nachystáno v dopoledních blocích, aby odpoledne mohli se svými dětmi poznávat malebnou krajinu Jeseníků. Vzdělávání bylo opravdu pestré – střídali se mezi sebou jak lektoři, tak témata. Taktéž i děti měly každé dopoledne o zábavu postaráno. Byl pro ně zajištěn zábavný program pod vedením naší skvělé animátorky Olinky. 

Pondělí, středu a pátek měla na starosti vzdělávání Mgr. Eva Janíčková, která se s pěstouny věnovala terapeutickém rodičovství/pěstounství, kontaktům dětí v pěstounské péči s biologickou rodinou (přínosy a úskalí) a v neposlední řadě rovněž inkluzi ve školství a možnosti podpory dětí ve vzdělávání. Vzdělávání probíhalo ve formě volnější přednášky a pěstouni měli možnost se kdykoliv doptat či mezi sebou diskutovat. 

Nenásilnou komunikací provedla pěstouny v úterní den Bc. Josefína Vondrušková, Dis. Ta rovněž pěstouny více zapojila do programu a trochu rozhýbala.

Zde pár slov k úternímu i čtvrtečnímu programu přímo od Josefíny ⇓

Každý den komunikujme s druhými a každý den také komunikujeme sami se sebou. Z některé komunikace odcházíme potěšeni, jak jsme si výborně popovídali. Z jiných situací jsme rozčílení, zklamaní a odcházíme s pocitem, že jsme si vůbec nerozuměli. Komunikaci si trénujeme od narození každý den a je dobré se jednou za čas zastavit a uvědomit si, proč s někým komunikujeme lépe a s někým už složitěji. Může se to také odvíjet od našeho rozpoložení. Proto jsme se v úterý věnovali komunikaci dle principů Nenásilné komunikace (M.B. Rosenberg).

V rámci dopoledního bloku jsme trénovali empatii jak k sobě, tak k druhým. Cílem bylo uvědomění si a pojmenování toho, co je pro mne právě teď důležité. V průběhu empatického naslouchání jsme se snažili porozumět, co prožívají druzí a co je naopak důležité pro ně. Díky různým cvičením jsme si obohacovali slovník o celou řadu pocitů tak, abychom byli spojeni více sami se sebou a zároveň byli schopni vnímat druhé lidi skrze jejich pocity a potřeby.  Společně jsme také trénovali rozlišování pozorování od domněnek a hodnocení tak, abychom si nezavírali komunikační cesty hned v první větě.

Být empatický ale neznamená, že s druhým musím souhlasit. Proto jsme na závěr formulovali první prosby k druhým, aby byly dostatečně srozumitelné a jednoduché a zároveň umožňovaly efektivně sunout problém k řešení.  

Pěstouni si  z úterního bloku odnášeli jednoduchá cvičení, jak mohou posilovat komunikaci nejen s dětmi, ale i s dospělými. Jak trénovat spojení se svými potřebami a empaticky naslouchat a vnímat, co druzí sdělují.

Kdo si hraje, nezlobí – bylo heslo čtvrtečního dopoledne. A proto jsme pěstouny vytáhli ven a nechali je společně hrát s dětmi. Aby to ale nebylo tak snadné, při hraní her jsme pracovali na vzájemné důvěře, zapojovali jsme emoce a vzájemné naslouchání. Neměli jsme žádné výherce, ale spoustu společných zážitků.

Mohli bychom to tu rozepisovat dlouho, ale víc zůstává ve všech zúčastněných. Velkou poklonu bych ráda vyjádřila všem, kdo do toho autenticky šli a dokázali s dětmi zažít, prožít a sdílet celé dopoledne. Viděla jsem, jak se děti odevzdávají do rukou pěstounů, jak jim důvěřují a viděla jsem i to, že to nebylo pro všechny děti ani dospělé jednoduché. Děkuji!

 

Sobotní den byl jako již tradičně, dnem loučení. Před odjezdem proběhlo ještě společné kolečko s pěstouny, kde jsme si otevřeně rozebrali a ohodnotili celý uplynulý týden. 

Doufáme, že se Vám pobyt líbil stejně tak jako pracovníkům, animátorům a dětem. Byl to skvěle strávený týden a třeba zase za rok, ahoj!