V roce 2020 jsme navázali spolupráci s firmou Kit and Kin a Kiddylicious. Díky spolupráci tak každý měsíc putuje do jedné pěstounské rodiny balíček plný všemožných dobrot a dárečků pro ty nejmenší. Pěstounské rodiny na oplátku píší svůj příběh, který slouží jako motivace pro další zájemce o pěstounskou péči a pomáhá v osvětové činnosti.
#matosmysl #spoluprace #pestounskerodiny #kitandkin #objetiprodeti #kiddylicious #pestounskedeti #pestounskapece
Příběh č. 1
Naše cesta k pěstounství začala velkou životní ztrátou a tragédií. V květnu 2009 se nám měla narodit dcerka Deborka, ale ultrazvuk u lékaře nám sdělil velmi smutnou zprávu, že naše dlouho očekávané děťátko je mrtvé. Tato zpráva nás dostala na úplné dno našich nadějí a vlastně celého našeho života.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 1
Příběh č. 2
Naše cesta k pěstounství nebyla ani krátká, ani přímá, ale zpětně se dá říct, že vše do sebe zapadlo a
sedlo si jako prdel na hrnec. Pěstouny jsme se stali bez předchozí rodičovské zkušenosti. Ne, že
bychom nechtěli. Chtěli. A moc. Jak se říká: kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 2
Příběh č. 3
Milí přátelé, chcete slyšet můj příběh, který byl a je docela dost pestrý?
Jmenuji se Karla, je mi 46 let a narodila jsem se v Klatovech. Mí rodiče se rozhodli, že se odstěhujeme na Moravu a to do Písku, kde jsem neměla zbytek dětství nejšťastnější. Bylo mi deset let, když jsem nastoupila do nové školy, poznala nové lidi, kamarády.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 3
Příběh č. 4
Jak jsme se dostali k pěstounství… O pěstounské péči jsme nikdy neuvažovali, přece jenom, jsme pár ve středních letech a máme dvě dospělé děti. Spíše jsme už mysleli na to, že budeme babičkou a dědou. A to se brzo i splnilo. Náš syn s jeho přítelkyní čekali miminko. Bohužel, ani jeden nejsou zrovna vzorem ve společnosti, neumí se postarat o sebe, natož o dítě.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 4
Příběh č. 5
Dne 7. listopadu zazvonil telefon, byl to čtvrtek. Volala paní z Brna a oznámila, že se narodil malý chlapeček. Byl nedonošený, narodil se asi ve 30. týdnu a bylo potřeba nastoupit na roli náhradní maminky.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 5
Příběh č. 6
Naše rozhodnutí, vzít si dítě do pěstounské péče nebo rovnou dítě adoptovat, bylo ovlivněno životními událostmi. Po absolvování školení, psychologickém vyšetření a setkání na JMK Brno jsme k naší radosti byli zařazeni do evidence žadatelů a pak jsme nedočkavě čekali na telefonát. Neuplynul ani rok a bylo to tady!
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 6
PŘÍBĚH Č. 7
Dali jsme mu lásku, pocit bezpečí a vše co jsme mohli. Byli jsme pro něj babi a děda. Někdy to byly starosti, ale hlavně radosti. Být pěstounem je pěkný, i když předání bolí. Dá se to zvládnout.
Celý příběh najdete zde: Příběh č. 7