Pěstounka K šla do pěstounské péče proto, aby děti vyrůstaly v rodinném prostředí. V pěstounské péči má dva chlapce. Jeden chlapec strávil svůj první rok života v kojeneckém ústavu a druhého si pěstounka K vzala od pěstounů z pěstounské péče na přechodnou dobu. Při převzetí dětí vnímala veliké rozdíly v jejich výchově a chování. Díky této zkušenosti je přesvědčena, že děti ve výchovných ústavech strádají a nemají dostatek podnětů tak jako v běžné rodině. Dle jejich slov: „Těm dětem člověk pomůže, když jsou v té rodině, mají zázemí, mají lásku, mají, co potřebují. No a u mě teda mají všechno, co potřebují. Pomůže člověk tomu dítěti tak, aby nebyl v tom domově, aby měl rodinu.“„Malý R, kdybychom se nenaskytli my, tak by byl umístěný v kojeňáku, protože o něj neměli zájem žádní pěstouni, protože je to poloromské dítě a hodně lidí se v dnešní době bojí genů, co se týče romských dětí.“ Dle pěstounky K, po nějakém čase v pěstounské péči u dětí nastaly veliké změny. „Strašně rychle se zadaptovaly, strašně rychle se uzdravily, více méně nejsou nemocní vůbec. Zvykly si na děcka, mají tady více méně všechno, co potřebují. Mají rodinu, sourozence, máme je rádi a je to prostě lepší než v tom dětském domově.“
